Svatohorská šalmaj: rytíři, řezbáři a kus Příbrami, na který jde být hrdý

V sobotu 12. září jsem strávil den na Svaté Hoře v Příbrami. Konal se tam už 19. ročník Příbramské svatohorské šalmaje — od desíti dopoledne do jedenácti večer, s historickým průvodem, který vyrazil v půl desáté z náměstí T. G. Masaryka.

Program, který by leckde vydal na týden

Na nádvoří se od rána střídali účinkující: rytířská pohádka pro děti, historické taneční vystoupení Fioretto z Českého Krumlova, šermíři A.R.G.O., taneční Animata, kejklířská pohádka Chůdadla, ukázka dravců. Odpoledne koncerty — Euphorica, italské Corpo Bandistico Valle di Ledro, Keltie, večer Klíč, Bran a Ginevra. Mezi tím ohnivá akrobacie.

Na Svatohorské louce běžel souběžně program pro rodiny: škola žonglování, loutkové představení Hluboko v lese souboru Tate Iyumni, chůdař Strašák. Divadélko bavilo děti i dospělé — a to je u loutek vzácnější, než se zdá.

Středověká vesnička byla plná dětí

Lukostřelba, metání husitským prakem, molitanová bitva, rytířský trenažér, fotokoutek. Po louce běhaly desítky dětí v barevných pláštích a mlátily se do sebe molitanovými meči. Vedle nich stály stánky s tvořivými dílničkami a jízda na koni, kde se stála nejdelší fronta celého dne.

U řezbáře jsem se zastavil nejdéle. Dal dětem do ruky dláto a palici a nechal je pracovat na skutečném kusu dřeva — ne na plastové napodobenině. To je věc, kterou si dítě pamatuje roky.

Co jsem si odnesl

Šalmaj není akce, kterou by někdo vymyslel za stolem. Devatenáct ročníků znamená, že se v Příbrami našli lidé, kteří to každý rok znovu postaví — Městské kulturní centrum, farnost u baziliky, kraj, řemeslníci a soubory z celého okolí.

Chodil jsem mezi stánky celý den a povídal si s lidmi. Žádný mikrofon, žádné pódium. Řeč byla o tom, co lidi v Příbrami řeší doopravdy: práce, která tady je, ale za jiné peníze než v Praze, a k tomu dojíždění hodinu tam a hodinu zpátky. Čekání na specialistu a shánění zubaře, který bere nové pacienty. Ceny energií a potravin.

A pak věc, kterou zmínili sami: že se o Příbramsku málo ví. Svatá Hora je národní kulturní památka a poutní místo evropského významu. Z Prahy hodina cesty — a spousta lidí o tom nemá tušení.

Kultura a cestovní ruch nejsou v regionu ozdoba navíc. Jsou to pracovní místa, hospody, které přežijí zimu, penziony, řemeslníci se stánkem a důvod, proč mladí neodejdou. Tohle jde ze Senátu podpořit konkrétně — a je to levnější než potom řešit vylidněný okres.

Díky

Díky pořadatelům za den, který měl hlavu a patu, účinkujícím za program od rána do noci a všem, kdo si se mnou našli čas promluvit.

Odpoledne jsem se ještě stavil na Líšnickém festivalu — druhá zastávka téhož dne, o padesát kilometrů severněji.

Kde budeme příště, najdete na stránce Kde mě potkáte.